„Fühlen“ CZ


„Fühlen“ 
Multisignální šerm dlouhým mečem

„ Das fülen lere, indes, das wort sneidet sere.“

Jan Hořejší, Viktor Kliment
(SHŠ Rotyka)




Nezkoušeno na zvířatech. Autoři touto cestou děkují všem, na kterých jsme mohli následující techniky a teorie ověřovat, zvláštní dík patří Antonínu Zajíčkovi, který poskytl svou fyzickou schránku jako terč pro ověřování všech našich výmyslů. Velký dík také patří Ondřeji Vodičkovi, který provedl revizi všech transkripcí. V neposlední řadě děkujeme zbytku SHŠ Rotyka za toleranci a trpělivost s našimi výmysly. MTU!!!




1. Úvod

Cílem tohoto dílka není rozbor strategických nebo taktických pohledů na šerm. Cílem je nalézt:

a/ způsob použití „Fühlen“, který je, jak vyplývá z řady fechtbuchů, jedním ze základních principů; a

b/ metodický přístup vedoucí ke zjednodušení rozhodovacímu procesu při přechodu z fáze „Zufechten“ do fáze „Krieg“ a v „Kreigu“ samotném.

V téměř všech pramenech je uveden výraz „Fühlen“ a je jím míněno zkoušení, zda je soupeř na čepeli „weich“ nebo „hart“. V této fázi obvykle popis končí a celý postup není dále rozveden. Tento nedostatek nás vedl k tomu, že jsme se rozhodli tuto část šermu podle Lichtenauerovy tradice prozkoumat podrobněji. Některé prameny uvádí, že je třeba používat „Fühlen“, ale nikdy neuvádí jak ho praktikovat, nebo cvičit, resp. neuvádí žádné akce, ze kterých by bylo použití „Fühlen“ jako takového zjevné. Naše práce se zaměřuje na způsob cvičení a používání „Fühlen“. Nejprve začneme krátkou rešerší a souhrnem skutečností známých z některých dobře textů.

Cod.3227a popisuje základní principy „Fühlen“, ale neuvádí žádný jednoznačný popis pro jeho praktikování. Ačkoliv folia 21v až 22r poskytují několik užitečných údajů, jednoznačný popis cvičení/postupu není uveden. Další fechtbuchy propojují „Fühlen“ s principem „Indes“. Cod.3227a používá výraz „Fühlen“ ve více aspektech, neomezuje se pouze na souvislost s tlakem do soupeřovy čepele. Je tedy překvapivé, že „Fühlen“ , které je nade vší pochybnost klíčovou součástí šermu podle Lichtenauerovy tradice, není nikde podrobně popsáno z pohledu samotného uskutečňování.

V Cod. I.6.4°.3 je „Fühlen“ popisováno společně s „Indes“, ale není na rozdíl od Cod.3227a zahrnuto v přehledu „Hauptstücke“. Cod. I.6.4°.3 omezuje popis „Fühlen“ na to, že je dobré zkoušet, zda je soupeř „weich” nebo „hart”, a že práce v „Kriegu“ by se měla odvíjet od tohoto cítění na čepeli. Souvislosti s dalšími technikami zde nejsou přímo uvedeny.

Cod. 44.A.8 je podrobnější a uvádí, že všechny techniky/principy použité po střetu čepelí se provádí s pomocí „Fühlen” a v „Indes”. Podstatné je také sdělení, že bez „Fühlen” není možné plně šerm podle Lichtenauerovy tradice zvládnou a pochopit. Z tohoto dovozujeme, že „Fühlen” je ústřední součástí tohoto umění. Cod. 44.A.8 na foliu 46r uvádí, že všechny techniky (po střetu čepelí) se musí provádět v „Indes“ a zároveň připomíná že tyto techniky jsou výsledkem cítění na soupeřově meči. Tento spis popisuje některé techniky z pohledu „Fühlen”, avšak ucelený přehled není uveden.

Ms. Dresd. C. 487 je velmi podobný Cod. 44.A.8, avšak se více soustředí na aspekt „Indes“„Fühlen” je zmíněno jen okrajově.

Z výše uvedených zdrojů je možné dovodit, že šerm podle Lichtenauerovy tradice lze za použití moderních výrazů označit za bojový systém preferující útok, kdy si útočník (nedojde-li k zásahu prvním útokem) vynucuje na svém soupeři otvírání dalších odkrytí, která využívá k pokračování svého útoku. Je zřejmé, že na správně provedený útok je obtížné správně reagovat, natož pak převzít iniciativu. Zahájení útoku samo o sobě vytváří podstatnou výhodu. V obraně je uplatňován princip multisignálového rozhodování s důrazem na získání iniciativy. Pasivní obrana a statické kryty nejsou preferovány, protože obránce mohou snadno dostat do problémů, obvykle mu neumožní získat výhodu a spíše jen zásah odkládají. Stejný rozhodovací proces nastává při obnovování útoku.

Jedním ze základů šermu podle Lichtenauerovy tradice je rozdělení soupeře na zásahové plochy, odkrytí, která jsou ve velkém zjednodušení popsána jako Blößen”. Každému „Blößen” odpovídá jedna poloha meče, která toto „Blößen” zakrývá. Tyto polohy meče se nazývají „Hutten”. Princip „Blößen”„Hutten” a výsledná k minimalizace možných útoků a pozic vede ke zvládnutelnému počtu variant při rozhodovacím procesu.

Výše uvedený rozbor vede k závěru, že každému útoku nebo obecně pohybu soupeře odpovídá právě jedna protiakce. Zůstává tedy jen včas rozpoznat a včas provést správnou protiakci. Z výše uvedených pramenů se lze domnívat, že „Fühlen” má význam právě tohoto rozhodovacího procesu. „Fühlen” začíná v okamžiku, kdy o sebe čepele křísnou, nebo se jakýmkoliv způsobem na sebe naváží. Použití „Fühlen” bylo pravděpodobně tak zřejmé, že nebyla potřeba jej dále rozepisovat.

Fechtbuchy se moc o jednotlivých signálech, které spouští jednotlivé techniky moc nerozepisují. Popis spouštěcího signálu lze přímo dovodit pro Durchwechseln, Abnehmen a Mutieren, avšak pro ostatní techniky jsou tyto signály z fechtbuchů neodvoditelné, přestože jsou pro pochopení principu „Fühlen” klíčové.

Takto vypadá základní souhrn informací o „Fühlen” z dobových záznamů. Pro rekonstrukci „Fühlen” jakožto rozhodovacího procesu a zjištění způsobu jak ho cvičit a používat jsme museli spoléhat především na vlastní praktické zkušenosti, které jsme v tom malém množství případů, kdy to texty umožnily, konfrontovali s dostupnými útržkovitými informacemi.



2. Základy

Princip podobný „Fühlen” je známý například z čínského wing-tsun, které je v mnoha aspektech podobné šermu. Své experimenty jsme začali tím, že jsme využili principu tlaku do soupeře, kdy jakýkoliv útočný pohyb směřuje do těžiště soupeře a trajektorie útočného pohybu tvoří obranu. Co to znamená z pohledu dlouhého meče? Jak to napomůže „Fühlen”?

Nejprve krátká poznámka k použitým výrazům:

Útočník – ten kdy vyhrál „Vorschlag“;

Obránce – ten kdo musí na „Vorschlag“ reagovat.

Kdykoliv dochází ke střetnuti čepelí, tak jakýkoliv další pohyb (tlak) útočníka musí nutně směřovat důrazně dopředu a mírně do strany proti soupeřově zbrani. Stranový pohyb je co nejmenší, ale minimálně tak, aby útočníka soupeřova zbraň těsně míjela a obránce zároveň nedostával do čepele jasný signál, co se děje. Ideálně si obránce bude myslet, že útočníka zasahuje.

Jakkoliv výrazný (nadbytečný) tlak čepele do strany vede k následujícím efektům:

1. uzavírá/kryje jedno „Blößen“;

2. ale nechává ostatní „Blößen“ odkrytá;

3. a klouzání (tlak) čepelí dává signál o tom, že toto „Blößen“ je velmi tvrdě pokryté a ostatní odkrytí jsou výrazně otevřená.

Pokud bude útočník na čepeli pasívní, tím je míněno že sice vyhraje „Vorschlag“ sekne/bodne, avšak v rámci útočného pohybu nevyvine tlak dopředu (a mírně proti soupeřově zbrani) a bude jen čekat, co udělá soupeř, nebo čepel obránce okamžitě opustí, aniž by zjišťoval, zda je obránce silný nebo slabý, tak bude vždy slabý na čepeli a obráncem aktivně praktikujícím tlak do soupeře bude okamžitě ohrožen.

V tomto směru jsme dospěli k několika stupňům nácviku.

2.1 Pasivní cvičení proti bodu:

Útočník simuluje jasně definovanou chybu, a tím vytváří jasný signál, který vyvolává jednoznačně popsanou reakci obránce.

Úplně základní cvičení s mečem se provádí tak, že obránce stojí v pozici „Longort“ s volně spuštěnými lokty dolů, ruce musí být uvolněné. Pozicí „Longort“ je v tomto případě míněna pozice, kdy hrot míří ideálně na střed soupeřova těla nebo na jeho krk (v závislosti na jeho výšce) a ruce s volně spuštěnými lokty dolů jsou v takové úrovni, aby hlavice byla na průsečíku os, které rozdělují vaše odkrytí na horní/dolní a pravé/levé. Poloha musí být pohodlná a nesmí v ní být žádné zbytečné napětí, jako by v ní bylo nutné stát další hodinu.

Útočník vede slabý bod z pozice „Pflug“ do pozice „Longort“ tak, aby co nejdéle klouzal po obráncově čepeli a zasahoval střed těla (zde je míněn střed hrudníku ne páteř) a ruce nezvedal výše než do úrovně ramen. Obránce ihned po kontaktu čepelí vyrazí hrotem důrazně dopředu a rukama dopředu a mírně do strany (pokud je útočníkův bod opravdu slabý, tak je cítit pohyb útočníkovi čepele směrem k obráncově příčce), přičemž na závěr pohybu provede lehké střihnutí v zápěstí přes hrot útočníkovi čepele. Tímto způsobem se obránce dostane do pozice „Zornort“ a získá převahu na čepeli a zároveň zasahuje protivníka do pravé části hrudi těsně pod klíční kostí. Poloha „Zornort“ je shodná s koncovou polohou po provedení „Zornhau“ (viz níže). Útočníkův hrot končí vlevo mimo obránce a útočníkovi ruce končí pod čepelí obránce. Alternativně lze toto cvičení provádět s tím, že se místo koncové polohy „Zornort“ použije poloha „Ochs“.

Druhou variantou pro základní cvičení je přehnaně silný bod vedený tak, že hrot prochází výrazně přes osu (zhruba na rameno, nebo i zcela mimo tělo), obě ruce útočníka směřují hodně do strany a nahoru. Obránce v první řadě reaguje úplně stejně, jako proti slabému bodu, tzn. vyrazí hrotem důrazně proti a teprve při klouznutí čepelí pozná, že je soupeř přehnaně tvrdý (obráncův hrot je silně tlačen útočníkovou silnou částí do strany a nahoru) a během dopředného pohybu rukou povolí hrot levou rukou dolů a provede „Durchwechseln“ s pohybem výrazně do strany směrem od soupeřovy čepele.

Podstatné leč často přehlížené drobnosti:

1. Důležité je ze začátku dělat pohyb co nejpomalejší a co nejdelší, aby čepele po sobě dlouho klouzaly. Čím delší bude kontakt a klouznutí tím snáze se dá signál poznat.

2. Osa šermu je osa spojující páteře obou cvičících a všechny zásahy bodem musí mířit do těžiště. Těžištěm je vždy míněna páteř. Zásahy budou tedy do těla „zasaženého“ vstupovat vždy lehce ze strany.

3. Tlak do čepele je vždy důrazný a musí vždy směřovat do těžiště soupeře, případně lehce do protilehlého odkrytí. Pokud se tedy míří mečem na soupeře, vždy je nutné mířit „do páteře“ nebo lehce přes osu šermu do protější polohy. Zásahová plocha, která oddělují „weich“ od „hart“ je velmi malá a snadno dochází s cílem dosáhnout správné koncové polohy k příliš silným tlakům do strany.

4. Pro jakýkoliv výkon jsou naprosto zásadní správné koncové polohy.

Cvičení je tedy nutné na začátku provádět pomalu a jasně definovat signály a jakým způsobem na ně bude obránce reagovat. Jakmile si obránce obě varianty osvojí, tak pro další cvičení zavře oči. Podstatou poznání je to, že důrazný pohyb dopředu útočníkovi sebere i poměrně silný bod a důraz ho nutí provádět stále větší a výraznější pohyb do strany a nahoru a tím obránci dává čitelnější signál. Cvičení je na začátek vhodné provádět na bezpečnou vzdálenost tak, že útočník bodem nedosahuje a obránce provádí protibod bez významného pohybu tělem vpřed. Po osvojení obránce zavře oči. Pozor na bezpečnost, ta je dána vzdáleností, útočník provádí akci tak, aby o kousek nedosahoval a obránce nedělá pohyb dopředu nohama. Po dalším osvojení je vhodné cvičení provádět v ochranných pomůckách s důrazem a snahou o zásah.

Obdobně se dají nadefinovat signály pro Mutieren, Abnemen apod. Při přidávání dalších „Hauptstücke“ je nutné aby cvičení ve své konečné podobě umožňovalo provést adekvátní protiakci na libovolně silný nebo slabý bod, kdy výsledná síla útoku je souhrnem toho kam míří hrot útočníka, a kam při tomto pohybu hrotu směřují jeho ruce („Blößen” a „Hutten”)

Další úrovní je cvičení z levé strany. Nakonec lze cvičit z obou strana a současně minimalizovat rozdíly mezi signály (útoky jsou vedeny čím dál více do osy těla/páteře tak, aby bylo obtížnější útok poznat.

Toto cvičeni je základem pro chápáni dalších úrovni cvičeni „Fühlen”, protože při tomto cvičení má ten, který cvičí cit v čepeli, nejvíc času na rozhodování.

Takto nacvičené „Fühlen” poskytuje velkou výhodu v „Kriegu“ neboť se takto dá zautomatizovat řada reakcí a zároveň to poskytuje velkou výhodu proti soupeřům, kteří provádí předem nacvičené sestavy útoků aniž by aspekt „Fühlen” respektovali.

krátké video ke cvičení 2.1


2.2 „Fühlen” po bodu (aktivní)

Další cvičení je „aktivní“ verze cvičení předchozího. Útočník provádí bod a reaguje na signál obránce. Simuluje tedy situaci, kdy útočník vyhraje „Vorschlag“ a obránce se snaží útok nějak odvrátit, čímž vytváří signál, na který útočník reaguje obnovením adekvátního útoku, který zjistí právě pomocí „Fühlen”.

Zde se opět vrátíme k fechtbuchům, které tuto situaci popisují a to následovně:

Cod.3227a, fol. 37r–37v: „gar frölichen mit gutem mute und künlichen an alle vorchte an dem swerte stehen. “;

Cod. I.6.4°.3., fol. 35rDas fulen mercke also: Wann du mit dem zufechten zu im kompst und einer dem andern an sein swert pindet, so soltu indem die swert zusamen glitzen zuhant fulen, ob er waich [od]er hert angepunden hat.”

Cod. 44.A.8, fol. 29r„Wenn du mit dem zü vechten zü im kumpst und einer dem anderen an das swert pindet, so soltu in dem, als die swert zü sammen kliczen, zü hant fül, ob er waich oder hert an gepunden hat.”; a

Ms. Dresd. C. 487, fol. 38r–38v„Und das vernym also: Wen ainer dem anderen an das schwert bindt, so soltu in dem, als de schwert zü samen glütz schen zü hand fullen, eber waych oder hert angebunden hab. Und als bald dü das empfindest haust, …”.

Výše uvedené texty popisují způsob navázání se na soupeřovu čepel. Pro tento konkrétní případ si celé „Zufechten“ omezíme pouze na bod. Cílem bodu je soupeřova páteř. Pokud se tedy díváme na soupeře zepředu, nejedná se o geometrický střed jeho těla, ale cíl je vždy lehce na protilehlé straně (například bod z pravého „Pflugu” do levého „Ochse” vniká do soupeře z jeho pravé strany. Při dopadu na povrch těla soupeře pak hrot musí „pokračovat“ do páteře (případně lehce přes osu na protilehlou stranu, rozhraní je velmi úzké). Pokud bude útočník mířit jinam, bude výsledkem intenzivní signál „weich“ nebo „hart“. V případě, že bod vede do uvedeného terče po správné trajektorii do správné koncové polohy, je soupeřova reakce dána rychlostí a načasováním takového útoku. Pokud je útok pomalý (obránce není překvapen) zahájí obránce „Winden“. Avšak i relativně pomalý útok vedený správně v tomto případě umožňuje aplikovat „Fühlen“ a dává šanci převzít ve „Winden” iniciativu nazpátek a pokračovat v „Indes“. Na druhou stranu rychlý a překvapivý útok vede rovnou přímo k zásahu nebo si vynutí na soupeři kryt, po kterém se dá pokračovat známými postupy, tedy úderem hlavicí, „Zwerhau“, Durchwechseln“, „Abnehmen“ atd.

Útočník by měl útok provádět co nejdůrazněji, aby si na obránci vynucoval provedení krytu a mohl tak pohodlně pokračovat. Pokud se obránci bude dařit proti bodu provádět vlastní protiútoky „Indes“, znamená to, že útočník někde dělá chybu (útok je slabý, pomalý, na špatnou vzdálenost, nebo útočník nemá pohyb čistý a obránce reaguje na jeho nechtěný a mimoděčný signál, špatná koncová poloha atd.). Útočník by se tedy měl snažit svým útokem donutit obránce, aby jeho meč opustil osu šermu. Pokud bude i tak protivník provádět útočné protiakce, měl by být útočník schopný pomocí „Fühlen“ dál pokračovat správným „Winden“.

Pokud bude útočník provádět body příliš ze široka nebo jeho útoky budou mířit zcela mimo obránce, může obránce této chyby využít a např. k vlastnímu „Durchwechseln“.

Dobře provedený bod vedený na rozhraní mezi „weich“ a „hart“ nedá obránci příliš prostoru na správné protiakce a vynucuje si na něm chyby. Pokud bude obránce pravidelně na body reagovat správným a včasným „Winden“ značí to, že by se měl útočník více soustředit na čisté provedení útoku.

Toto cvičení doporučujeme provádět v plných chráničích a jak je zřejmé, nelze provádět po slepu. Obránce může dále útočníkovi cvičení komplikovat tím, že se hýbe a mění vzdálenost, což rozsah všech použitelných technik rozšiřuje o další seky a řezy a vede k procvičování principu „Drei Wunder”.

Následující obrázky ukazují základy bodu do pozice „Zornort". Koncová pozice je stejná i po výkonu pravého Zorhnau"











2.3 „Fühlen“ po seku

Následující cvičení odpovídá cvičením podle kapitoly 2.2. Jsou zde dva podstatné rozdíly, které spočívají jednak v tom, že útočník provádí „Meisterhau“ podle toho, jakou pozici zbraně obránce zaujme, a také v tom, že provedení správného „Fühlen“ po seku je při nácviku obtížnější, protože při seku jsou čepele i při pomalém provedení v kontaktu výrazně kratší dobu ve srovnání s bodem. Také je nutné pracovat se stranovou energií soupeřova seku. „Meisterhau" je nutné provést tak, aby vždy hrot mířil do soupeře do správného terče. Zároveň však čepel útočníka musí vytvořit tlak do obráncovy zbraně. „Meisterhau" se nesmí na svém konci zastavit, ale energie seku směřující shora/dolů nebo z jedné strany/na druhou se musí změnit v dopředný kluzný (řezný) pohyb tlačící hrotem do soupeře a čepelí do jeho čepele. Tento dopředný pohyb umožňuje provedení „Fühlen“. Lze si to představit tak, že na konci seku se útočník „zavěsí“ na hrot čepele, takže závěrečný pohyb seku je prakticky totožný se závěrečnou fází pohybu bodu.

Pro navázání čepele pomocí „Meisterhau“ platí to samé, co bylo uvedeno v kapitole 2.2, která se týká navázání soupeřovi čepele při bodu.

Výše uvedené cvičení muže být dále rozšiřováno do formy řízeného sparringu, kdy útočník provádí „Vorschlag“, který je následován odpovídajícím „Kriegem“ v souladu s tím, jaké signály načte pomocí „Fühlen“ z čepele obránce.

Při provádění výše uvedených postupů je pro správné provedení nutné:

1. omezit počet poloh zbraně výhradně na polohy známé z fechtbuchů (Von Dach, Ochs, Pflug, Alber, Longort)

2. Provádět jenom 5 „Meisterhau“. Jiné seky nejsou potřeba. Pokud svým „Meisterhau" nevěříte, cvičte je s ostrým mečem a vyzkoušejte co vše jimi lze přeseknou (Makiwary, PET lahve s vodou apod.). Seková cvičení obvykle samotný pohyb velmi vyčistí a výsledkem je obvykle výrazně silnější a čistší sek. Při provádění jakéhokoliv „Meisterhau“ je nutné dbát nejen na správný nápřah, dobré provedení seku, ale také na správnou a přesnou koncovou polohu jak hrotu tak rukou a na správně silný tlak do soupeře. „Meisterhau“ prováděný bez tlaku do soupeře na konci pohybu bude vždy slabý a soupeř si následně snadno získá „Vor“ a donutí vás k defenzivě.

Podle naší zkušenosti vede cvičení „Fühlen“ ke změně vnímání pěti „Meisterhau“. To samé provedení „Meisterhau“ lze s úspěchem použít jak do útoku (jako „Vorschlag") tak i pro zmaření soupeřova „Vorschlagu“. Oproti tomu další rozdělování seků na defenzivní a ofenzivní významně komplikuje pochopení „Fühlen“, neboť se tím přidává spousta zbytečných pohybů, které komplikují rozhodovací procesy.

Komentáře

Oblíbené příspěvky